Ancohuma a Salar de Uyuni 2016

Letošní edice expedice na Ancohumu a výlet na solná jezera Salar de Uyuni.

pohledem účastníků:

Bolívie je v roce 2016 stále turistickým ruchem nezkažený skanzen původní indiánské kultury, který kromě andských velikánů často převyšujících šest tisícovek metrů nad mořem (a částí tropické džungle) z velké části pokrývá právě náhorní planina Altiplano nad mořem vyvýšená o celé 4 kilometry.
Altiplano je proto ideálním místem pro aklimatizaci na pobyt v ještě vyšších polohách, přičemž je svými přírodními krásami srovnatelné snad jen s Tibetskou náhorní planinou. Najdeme zde totiž nekonečné pláně polopouštní pampy poseté bizarními skalními útvary, solná i vodní jezera s hejny plameňáků, šmolkově modré nebe, bájné jezero Titicaca i tajemné starověké město Tíwanaco…
Co dodat? Asi hlavně to, že zatímco místní hory jsou stále civilizací naprosto nezasaženou panenskou krajinou, tak ve městech a na vesnicích udělala v posledních pár letech bolívijská vláda obrovský pokrok ve vybudování nenásilné a nízkonákladové turistické infrastruktury, kterou známe například z Nepálu.    Pablo
.

Opouštíme teplé léto v Čechách a letíme na jižní polokouli, kde teď mají zimu. Letíme Vídeň-Řím-Miami-La Paz, asi 30 hodin. Dobrodružství začíná tím, že nám v La Pazu nepřistanou a vystupujeme v úplně jiném městě.
La Paz – nejvýše položené mezinárodní letiště na světě (4 000 m n.m.). Nadmořská výška je hned cítit. La Paz je ve znamení dopravních zácp, troubení, prachu, ruchu, hluku. Na ulici tu koupíte všechno. Učarovávají nás prodávající bábušky v pro ně typických širokých sukních, mimčem v dece na zádech a hlavně s buřinkou.
Na cestách místní dopravou nečekejte žádný komfort a vzdálenosti jsou tu díky rozlehlému Altiplanu dlouhé. Ale největší jezero Jižní Ameriky a pozůstatky bájné civilizace Tiwanaku nemůžeme vynechat. Konečně hory – snaha o dobytí vrcholu Ancohumy 6 450 m n.m. – nezdaří se. Nevadí, i tak obdivujeme majestátnost hor, ledovců a jezer. Děkujeme Pachamamě, matce země a bohyni hor, že nás ve zdraví pustila dovnitř a ven ze svého království.
A na závěr 3 denní zájezd na největší solnou pláň na světě, Salar de Uyuni. Tolik soli pohromadě jinde neuvidíte. Stejně jako úchvatné scenérie v přilehlé přírodní rezervaci.
Plni zážitků se vracíme domů, však jen v šesti. Jeden z nás si neúmyslně kvůli potížím s visy prodlouží pobyt v La Pazu o necelý týden.        Endorf

.
Bolivie je krásná země, jen je potřeba si trochu zvyknout – třeba na to, že vás vysadí na jiném letišti, než bylo původně plánováno (pro LaPazské letiště už posádka překročila časový limit toho, jak dlouho byla na nohou, takže je přeci rozumné letět ještě dál a být ve vzduchu ještě déle, to dá rozum 😉
Neviděli jsme téměř nikoho kouřit – stačí totiž přeci žvýkat koku.
Z počátku vás trochu překvapí, že velká část věcí se prodává na ulici. Ale když odhlédnete od formy, zjistíte, že obsah není zas tak odlišný od našich zeměpisných šířek – na ulici koupíte téměř vše jako u nás.
Hory jsou krásné a bez turistů. Ideálně hned po příletu vypadnout směrem k nim a nebo do menších vesniček – LaPaz totiž smrdí smogem 😉
Výlet ‘quatro-por-quatro’ károu po odlehlých částech Altiplana byl krásným doplněním k horám – přírodu mají Bolivianos opravdu záviděníhodnou. Ale je potřeba si pospíšit, než se tam nahrnou davy turistů. 
Tenhle výlet byl parádní záležitostí, doporučuju!     Ondra
.
a pohledem jefa del grupo:

Začalo to mínusy: zapomenuté hodinky v letadle, ukradený baťůžek s doklady a penězi hned třetí den, malé faux pas v hostelu, nedorozumění s nosiči.
Pak ale přišly plusy: super stabilní krásné počasí,  všech 7 zdárně v táboře 5400 m, silnějších 5 úspěšně ve výšce 5800m, 4 nejodolnější na vrcholu 6000m ; dvoudenní sestup z hor na těžko s batohy většími než někteří z nás sice znamenal ztrátu na hmotnosti těl, ale ta se lehce doháněla v Soratě za vydatné pomoci hamburgés, ovocných džusů, vajíček, avokád a další zeleniny. A nejen hmotnost těl, vylepšila se nám flora v žaludku i ve střevech.-).Následný třídenní výlet džípem po Salar de Uyuni umocnil zážitky z hor, dodal sílu a nový pohled na život Bolivijců ( nebo Boliviánů .-)?) .
Vše zakončeno projížďkou lapazskými lanovkami, sloužícími jako “socka”. Úžasné výhledy na celou lapazskou jámu, která má hloubku od 3200m do 4100 m. No a na úplný závěr poslední přeprava taxíkem na letiště: kombík pro 5 lidí pojal 6 lidí s malými baťůžky na klíně a v kufru vezl 6 objemných batohů. A to už jsme to jednou absolvovali i v 7.-),dokonce menším autem, ale několik batohů bylo na střeše. Stále v této zemi platí: “když n tak i n+1”        Bimboška

Pokud vás zajímá, jaké to je spát 5 nocí nad 5000m.n.m. a 8 dní pít pouze čaj z cocy a jíst jen sušenou stravu nebo vás zajímá ta velká bílá slaná placka, přijďte si poslechnout naše vyprávění a podívat se na naše fotky 8.září od 20h na Big Wall lezeckou stěnu v Praze.