Letošní edice expedice na Ancohumu a výlet na solná jezera Salar de Uyuni.
pohledem účastníků:
“Bolívie je v roce 2016 stále turistickým ruchem nezkažený skanzen původní indiánské kultury, který kromě andských velikánů často převyšujících šest tisícovek metrů nad mořem (a částí tropické džungle) z velké části pokrývá právě náhorní planina Altiplano nad mořem vyvýšená o celé 4 kilometry.
Altiplano je proto ideálním místem pro aklimatizaci na pobyt v ještě vyšších polohách, přičemž je svými přírodními krásami srovnatelné snad jen s Tibetskou náhorní planinou. Najdeme zde totiž nekonečné pláně polopouštní pampy poseté bizarními skalními útvary, solná i vodní jezera s hejny plameňáků, šmolkově modré nebe, bájné jezero Titicaca i tajemné starověké město Tíwanaco…
Co dodat? Asi hlavně to, že zatímco místní hory jsou stále civilizací naprosto nezasaženou panenskou krajinou, tak ve městech a na vesnicích udělala v posledních pár letech bolívijská vláda obrovský pokrok ve vybudování nenásilné a nízkonákladové turistické infrastruktury, kterou známe například z Nepálu.“ Pablo
.
“Opouštíme teplé léto v Čechách a letíme na jižní polokouli, kde teď mají zimu. Letíme Vídeň-Řím-Miami-La Paz, asi 30 hodin. Dobrodružství začíná tím, že nám v La Pazu nepřistanou a vystupujeme v úplně jiném městě.
La Paz – nejvýše položené mezinárodní letiště na světě (4 000 m n.m.). Nadmořská výška je hned cítit. La Paz je ve znamení dopravních zácp, troubení, prachu, ruchu, hluku. Na ulici tu koupíte všechno. Učarovávají nás prodávající bábušky v pro ně typických širokých sukních, mimčem v dece na zádech a hlavně s buřinkou.
Na cestách místní dopravou nečekejte žádný komfort a vzdálenosti jsou tu díky rozlehlému Altiplanu dlouhé. Ale největší jezero Jižní Ameriky a pozůstatky bájné civilizace Tiwanaku nemůžeme vynechat. Konečně hory – snaha o dobytí vrcholu Ancohumy 6 450 m n.m. – nezdaří se. Nevadí, i tak obdivujeme majestátnost hor, ledovců a jezer. Děkujeme Pachamamě, matce země a bohyni hor, že nás ve zdraví pustila dovnitř a ven ze svého království.
A na závěr 3 denní zájezd na největší solnou pláň na světě, Salar de Uyuni. Tolik soli pohromadě jinde neuvidíte. Stejně jako úchvatné scenérie v přilehlé přírodní rezervaci.
Plni zážitků se vracíme domů, však jen v šesti. Jeden z nás si neúmyslně kvůli potížím s visy prodlouží pobyt v La Pazu o necelý týden.“ Endorf
“Začalo to mínusy: zapomenuté hodinky v letadle, ukradený baťůžek s doklady a penězi hned třetí den, malé faux pas v hostelu, nedorozumění s nosiči.
Pak ale přišly plusy: super stabilní krásné počasí, všech 7 zdárně v táboře 5400 m, silnějších 5 úspěšně ve výšce 5800m, 4 nejodolnější na vrcholu 6000m ; dvoudenní sestup z hor na těžko s batohy většími než někteří z nás sice znamenal ztrátu na hmotnosti těl, ale ta se lehce doháněla v Soratě za vydatné pomoci hamburgés, ovocných džusů, vajíček, avokád a další zeleniny. A nejen hmotnost těl, vylepšila se nám flora v žaludku i ve střevech.-).Následný třídenní výlet džípem po Salar de Uyuni umocnil zážitky z hor, dodal sílu a nový pohled na život Bolivijců ( nebo Boliviánů .-)?) .
Vše zakončeno projížďkou lapazskými lanovkami, sloužícími jako “socka”. Úžasné výhledy na celou lapazskou jámu, která má hloubku od 3200m do 4100 m. No a na úplný závěr poslední přeprava taxíkem na letiště: kombík pro 5 lidí pojal 6 lidí s malými baťůžky na klíně a v kufru vezl 6 objemných batohů. A to už jsme to jednou absolvovali i v 7.-),dokonce menším autem, ale několik batohů bylo na střeše. Stále v této zemi platí: “když n tak i n+1” “ Bimboška
Pokud vás zajímá, jaké to je spát 5 nocí nad 5000m.n.m. a 8 dní pít pouze čaj z cocy a jíst jen sušenou stravu nebo vás zajímá ta velká bílá slaná placka, přijďte si poslechnout naše vyprávění a podívat se na naše fotky 8.září od 20h na Big Wall lezeckou stěnu v Praze.